Příběh Victims of wars aid z.s. se roku 2016 začal psát právě v Kurdistánu. Uchvátila nás statečnost národa, který byl odhodlaný bránit svoji svobodu před diktátory i Islámským Státem. Pomoc jsme se rozhodli směřovat primárně do oblasti Rojava, tedy na sever Sýrie. Pomáhat v Rojavě mělo od počátku smysl. I jeden člověk tady dokáže hodně, i malá pomoc je hodně znát. V  úplných počátcích jsme se soustředili na nákup základních věcí pro lidi, kteří žijí v blízkosti frontové linie. Chtěli jsme pomoci lidem, kterým se pomoc nedostává. Oficiální velké organizace nebyly pro mnoho lidí schopny zajistit efektivní pomoc. Tam, kde si není možné zcela zajistit bezpečnost nešly. Jinde pomoc komplikovaly absurdní formální překážky. V Qamishli v roce 2016 UN vydávalo pomoc pouze tomu, kdo se prokázal syrským dokladem totožnosti. Výdej probíhal ve spolupráci s režimem Assada. Většina kurdských obyvatel však oficiální syrské doklady neměla, další lidé měli strach z režimu a na místo pod Assadovou kontrolou jít odmítali. Tak se k nejvíc potřebným pomoc vůbec nedostala. 

V reakci na to jsme vzali svoje úspory, bylo to tehdy něco přes 15O tis. a vydali se nakoupit přímo v Rojavě první potravinovou a materiální pomoc, kterou jsme rozváželi podél frontové linie. Současně s tím vznikla naše organizace. Prvním velkým projektem měl být mobilní nemocnice pro Rojavu, jejíž realizaci nakonec překazilo turecké vězení. Pro představu přidávám text z doby, kdy jsme pro nemocnici sháněli vybavení: 

"Rojava se ocitá ze všech stran na frontové linii. Kolem dokola jsou státy s politickými vlivy a obchody s ropou. Proto celý svět nevidí chudou Rojavu bojující za tu pravou svobodu ( Born to be free ).Pokud se postavíte na severní části a vylezete na vysoký barák, uvidíte tu jižní část fronty. V tuto chvíle se vám začnou klepat obavou kolena i nejistotou jak je Rojava křehká. Pamatuji si jak jsem nesl prostřelenou dívku v hrudníku. A nesl jsem jí 2km do auta, který tuto dívku vezl dalších 90min do nemocnice. Nademnou hvízdaly střely kulometů a nábojnice se na ulici leskly jako hvězdy na nebi. Bylo jich příšerně mnoho že dost často zacinkaly při běhu s dívkou v náruči. Pokud by tam byla alespoň jedna mobilní nemocnice. Dívka by dostala do 20 min ošetření. Tak co?? Jdeme do to?"

Ani turecké vězení nás neodradilo a VOWA se do Rojavy vrátila. Jako první jsme se vypravili navštívit uprchlíky, které vyhnala z domovů turecká invaze do Serekanie a Afrinu. Těchto téměř tři sta tisíc lidí žije ve dvou hlavních táborech poblíž Hasaky. Chudá Rojava, která už tak čelí mnoha problémům, situaci těžko zvládá a lidé v táborech strádají. Někteří jsou na útěku po druhé. Nejdříve je vyhnal z domova IS, následně Turek. Tohle si lidé, kteří pomohli s porážkou IS nezasloužili. Tito lidé věřili, že po porážce IS budou moci žít v bezpečí tam, kde jsou doma. Nechtěli utíkat do Evropy, ani jinam. Bohužel nikdo ve světě nenašel odvahu Turecku oponovat a lidé byli ponecháni smutnému osudu. Většinu obyvatel táborů tvoří Kurdové a Arabové, kterých je zhruba stejně. K tomu další menšiny, jako Asyřné, nebo Turkméni. Do jejich domovů se už Erdogan chystá stěhovat uprchlíky ze svého území, s cílem vyřešit svoji zátěž a hlavně změnit demografii severní Sýrie. Oblasti, které Turecko ovládlo mají pod kontrolou radikální pro turecké milice a není to místo k bezpečnému žití.

Stejně, jako naše ostatní projekty, i pomoc táborům přibrzdilo nečekané úmrtí profesora Krčmeryho, který byl hlavním sponzorem. Však VOWA se nikdy nevzdává a do Rojavy se plánujeme opět vrátit v co nejbližší době. nahradíte text vlastním obsahem. Chcete nás podpořit? 

2201050185/2010

IBAN:CZ2120100000002201050185